Přezdívka:Isabela nebo Laysa
Věk:--
Bydliště:ČeskáRepublika:-)
Co bych o sobě řekla?Jsem normalní občas praštená holka.Blázen do povídek,příběhu,knih,pohádek,bájí atd.
Povaha:Milá,chytrá,arogantní,výbušná,tvrdohlavá.
Temperament:Melancholik
Stojím si za svým názorem,optimistická a jsem introvert.
Postava:šťíhlá až hubená
Vlasy:Hnědé
Oči:Hnědé
Brýle:Nosím stále
Kniha:Harry Potter,Pátračka Gilda,Krotitelka Dráčku
Hudba:The Pussycat Dolls,Lady GaGa,P!nk
Film:Underworld,Harry Potter,Van Helsing,Constainte
Barva:Černá,modrá,červená
Žánr hudby:pop,rock,metal
Žánr filmů:Horor,Akční,Dobrodružné,Fantasy
Email:laysa@email.cz
Icq:577-618-344
Skype:nemám
Klidně se ptejte a já vám budu odpovídat.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Jes abys žil,nejes abys jedl...

 
 

8.Kapitola

Vytvořeno 17.11.2009 07:53:00 | Poslední změna 17.11.2009 07:53:47
8. kapitola - Rodina

Po Ginnyiným výjevu se na ní Ron díval s otevřenou pusou.


"Co se tak díváš? Já už dávno nejsem malá holka Ronalde Weasley a nepotřebuji, aby mě kdokoliv urážel. Dokážu se o sebe postarat sama,"řekla Ginny.


"Ginn má pravdu Rone. My vám taky nekážeme, když se zavřete do chlapeckých ložnic a nechcete tam nikoho pustit. Všichni jsou zticha i když ví, že to co tam děláte rozhodně není hra na schovku. Sakra Rone, jsem tvůj nelepší přítel, ale taky jsem kluk tvojí sestry a ty by si mi mohl alespoň věřit,"vložil se do toho Harry.


"Je to pravda?"zeptal se Ron.


"Co je pravda,"nechápal Harry.


"Že se chcete vzít až vyjdete školu,"řekl Ron.


"Ano, je to pravda. Máme se s Harrym rádi. Houby, mi se nemáme jen rádi, milujeme se a doufáme, že bude konečně stát štěstí při nás,"řekla Ginny a usmála se na Harryho.


"Pokud je to tak, tak se vám moc omlouvám. Jsem moc rád, že se chcete vzít,"usmál se Ron.


"To je skvělý,"přidala se Hermi.


"A sakra,"dala si ruku přes pusu Ginny.


"Děje se něco miláčku?"zeptal se Harry.


"Ne, jen jsem právě celým Bradavicím oznámila, že se budeme brát,"řekla Ginny poněkud rozpačitě.


"No, musí se ti nechat, že takhle rychle by to nezvládla ani Rita Holoubková a to je co říct,"zasmál se Ron.


"Klídek sestřičko, aspoň budeš v novinách: GINNY WEASLEYOVÁ SI BERE ZNÁMÉHO HRDINU HARRYHO JAMESE POTTERA. Úplně vidím ty titulky,"smál se Ron.


"Nech si toho Rone, ty nemusíš za Panem Weasleym, aby si ho požádal o ruku jeho dcery. Jenom doufám, že to stihnu dřív než to bude v novinách,"řekl Harry.


"To máš recht, ale byl jsem za Hermioninýma rodičema a jak vidíš přežil jsem to ve zdraví,"řekl pyšně Ron.


"To jako fakt?"nevěřil Harry.


"Jo, byl jsem tam, když jsi si hrál na Jamese Bonda, zachránce světa někde v Istanbulu,"řekl Ron.


"Já, ale nebyl v Istanbulu, ale v Izraeli. Hledal jsme tam viteál,"opravil ho Harry s úšklebkem.


"Tak promiň. Istanbul, Izrael, já mezitím nevidím žádný rozdíl,"řekl Ron.


"Asi budu muset napsat tvým rodičům a na zítra si s nimi domluvit schůzku. Čím víc to budu oddalovat, tím to bude horší,"povzdechl si Harry.


"Klid, táta je skvělej a máma až to uslyší, úplně v hlavě vidím její výraz, bude štěstím bez sebe. Vždycky tě brala k nám do rodiny a teď tam budeš doopravdy. Pánejo. Já budu příbuznej Harryho Pottera,"vykřikl Ron.


"Jasně a teď to ví už všichni, ale stejně si myslím, že jim to došlo i bez toho tvého výlevu, Rone,"okřikla ho Hermi.


"Do teď si byl můj nejlepší přítel, to ti nestačilo?"zeptal se Harry.


"Tak jsem to nemyslel, ale vždycky jsme byli jako dva bráchové a ty teď budeš něco jako Weasley a má sestra bude Potterová, to je prostě síla,"řekl nadšeně Ron.


"Hej, víte co mě právě napadlo?"plácl se Ron do čela. "Co kdybychom ty svatby spojili a udělali jednu dvojitou?"


"Rone, ty si se úplně zbláznil,"vykřikla rozhořčeně Ginny.


"No jo, byl to jen nápad, tak mě za to hned nezabijte,"vzdal se Ron.


"Už víte kdo vám půjde za svědky,"zeptala se Ginny Hermi.


"No, říkala jsem si, že Harry a Tonks. Víš, chtěla jsem místo Tonks tebe, ale ty nám budeš dělat drůžičku, ne?"usmála se Hermi.


"Moc ráda, ale hlavně žádnou růžovou, neladilo by mi to k vlasům,"napodobila Ginny Fleur a všichni se tomu zasmáli.


"A co vy? Už někoho máte?"zeptala se Hermi.


"Já jako svědka bych chtěl tebe Hermi a Siria, jestli to tedy nebude Ginny vadit,"podíval se Harry na Ginny a sladce se usmál.


"Jasně, že ne,"naklonila se k němu Ginny a odměnila ho polibkem.


"Stejně si myslím, že na plánování je času dost. Vždyť škola končí až za celých deset měsíců,"řekl Harry, když se od Ginny odtáhl.


Vůbec si nevšiml Sofie, která nenávistně pozorovala Ginny a láskyplně se dívala na Harryho.


"Ztratila jsem všechnu naději, že bude Harry se mnou,"pošeptala potichu Johnovi vedle sebe.


"Copak Blacková, přece se jen tak nevzdáš. Jsi kurážná, sexy chytrá , a každý kluk by za tebe dal kdoví co, tak se jen tak nedej a bojuj,"pobídl jí John.


"Ale jak. Viděl jsi. Harry jde zítra k Weasleyovým požádat je, aby se mohli s Ginny vzít, dokonce mu půjde můj otec za svědka. Bere to jako hotovou věc. A navíc už ji zná šest let, zatímco mě pár hodin a i když o mé rodině a životě ví první poslední, nezná mě. Jsem mu jen sympatická. To je všechno,"povzdechla si Sofie.


"Copak si to nebyla ty, kdo mi tady ještě včera tvrdil, že dostane Pottera kdykoliv si zamane? Co se změnilo? Pořád si to ty. Ta odvážná a kurážná holka ze včerejška jenom potřebuješ trochu popostrčit,"snažil se jí povzbudit John.


"Jsem to pořád já, ale když vidím jak se oba smějí tak, já prostě nemůžu,"řekla Sofie.


"Tak to aspoň zkus. Třeba miluje tebe, ale jenom to ještě neví,"řekl John.


"Koketuj s ním. Snaž se být mu pořád na očích. Dělej věci, tak aby si tě všiml.Pokud bude proti tomu imunní, je jasné, že Ginny miluje, ale pokud se do tebe zamiluje, tak to co teď cítí k Ginny není láska, ale jen pobláznění. Mohla by si být na jejím místě. To ty by si s Harrym plánovala svatbu, smála se a radovala,"řekl jí John.


"Nejsi nějaký škodolibý, Johne?"ušklíbla se Sofie.


"No,Ginny je skvělá holka, ale myslím si, že to co cítí k Harrymu není láska, ale obdiv. Harry je mladý hrdina se senzačním vzhledem a téměř každý den se o něm píše v novinách,"vysvětlil jí John.


"Myslím tedy, že mám ještě nějakou naději?"zeptala se Sofie.


"Já myslím že určitě,"


"Asi bychom měli jít na hodinu, ne?"řekl Harry. Mám obranu proti černé magii a už jsem zvědavý jakého budu mít učitele,"řekl nedočkavě.


"Já mám lektvary s Hermi,"řekl otráveně Ron.


"A já přeměňování,"řekla sklíčeně Ginny, jelikož nemohla být s Harrym.


"A co vy?"zeptal se Harry Sofie s Johnem.


John se celý rozzáří. "Já má teď volno."


"A já má s tebou obranu,"rozzáří se taky Sofie.


"Bezva, aspoň někdo,"usmál se Harry.


"Uvidíme se na obědě,"políbil na rozloučenou Harry Ginny a vydal se se Sofií na hodinu.


"Tak ty se budeš ženit?"nakousla po cestě Sofie.


"Jo, já a Ginny se chceme po škole vzít. Zítra musím do Doupěte a docela mě to děsí,"řekl Harry.


"No, především by si měl jejím rodičům něco přinést. Většinou se to dělá jako slušnost,"řekla Sofie a sama sobě se divila, že mu ještě s tou fraškou pomáhá.


"No vidíš, to by mě vůbec nenapadlo. Ty si fakt skvělá kámoška. Díky Sofie,"usmál se Harry.


"Víš s tebou můžu mluvit, jako bych mluvil se Siriem. Můžu se ti svěřit a vím, že to u tebe bude jako v trezoru. Jsem rád, že má Sirius takovou dceru. Ty jsi vlastně něco jako moje nevlastní sestra,"usmál se Harry zatímco Sofie měla co dělat, aby se nerozbrečela a neutekla.


Pak si však vzpomene na to co jí říkal John a vzchopí se. V hlavě se jí už rýsuje plán jak se s Harrym sblížit.

Ve třídě obrany se Harry posadí hned naproti katedře. Tuhle hodinu miluje a tak není nic, čím by ho mohl vyučující překvapit. Ještě předtím než šel hledat viteály byl na obranu dobrý, ale teď se zlepšil natolik, že by jí mohl sám vyučovat.

Sofie si sedla vedle Harryho, kterému to vůbec nevadilo, jen se na ní usmál a zeptal se jí. "Tebe baví obrana?"


"Docela ano, ale moc mi nejde,"vymýšlela si, i když na ní byla expert.


"Kdyby si chtěla s něčím pomoct klidně řekni a já ti s tím pomůžu,"nabídl jí Harry.


"To budu moc ráda, díky,"řekla Sofie.


V to doufala, že jí Harry nabídne pomoc a ona ze sebe udělá naprostého amatéra, jen aby s ním mohla být co nejdéle.


"Nemáš zač, stačí jen říct,"řekl Harry, ale víc už toho nestihl, neboť do třídy vešel jejich nový profesor.


Nebyl však úplně nový. Učil tu už před několika lety. Před třídou u katedry stál Remus Lupin a usmíval se. Nejvíce na první lavici, kde seděli Harry se Sofií.


"Reme,"řekl dost hlasitě Harry a v tom tichu se to po třídě ještě více rozlehlo.


Remus se na něj jen usmál. "Ano?"řekl mile.


Sofie zadržovala smích, ale nepovedlo se jí to. Harry se na ní otočil.


"Ty si to věděla?"zeptal se jí.


"Jistě, řekl mi to otec,"dosmála se Sofie.


"Promiň, že jsem ti to neřekl, ale bylo to dost narychlo,"řekl ještě Remus rychle Harrymu než se obrátil ke třídě.


"Jistě mě všichni znáte, ale přece jen se představím Jmenuji se Remus Lupin a vyučoval jsem zde před pěti lety obranu a ano jsem vlkodlak, ale ujišťuji vás, že díky profesoru Snapeovi jsem neškodný,"dodal ještě Remus, když viděl jejich vyděšené tváře a jednu ještě stále zaraženou.


Všichni so docela hlasitě oddechli a Remus mohl pokračovat ve výuce.Dále se už Harry snažil sledovat Rema, který jim právě znova vysvětloval neverbální štíty proti silným matoucím kletbám.


"Ted se rozdělte do dvojic a vyzkoušejte si to,"rozkázal Remus.


Harry se dal do dvojice samozřejmě se Sofií. Nejdříve se Sofie snažila zaútočit na Harryho a dělala, že jí to vůbec nejde až Harry řekl.


"Co kdybych to zkusil já a ty se budeš bránit?"zeptal s Harry.


"Proč ne, ale myslím, že to vyjde nastejno,"řekla Sofie s hraným smutkem.


"Klid Sofie, když to nepůjde, tak tě to dyžtak potom doučím,"usmál se Harry.


"Teď na tebe zaútočím, tak se zkus bránit,"řekl Harry a vyslal proti ní obyčejné matoucí kouzlo z pátého ročníku.


Sofie však hraně udělala tak slabý štít, že kouzlo prošlo a zasáhlo jí. Sofie se najednou začala motat a musela se rychle chytit stolu.

To už u ní byl Harry a starostlivě jí pozoroval.


"Sofie, jsi v pořádku?"zeptal se jí.


Sofie chtěla odpovědět, ale zvládla se jen chabě usmát a poté mu omdlela v náručí. Harry byl zmatený. Takhle přece nepůsobí matoucí kouzlo. Muselo být moc silné, nebo na Sofii špatně působí.


"Remusi,"zavolal rychle.


Remus k němu přispěchal a když uviděl Sofii v bezvědomí, strašlivě se lekl, jak se to mohlo stát. Vždyť mu Sirius říkal, že jeho dcera je expert na obranu a ona se teď jen tak zhroutí uprostřed hodiny.


"Musíme jí hned odvést na ošetřovnu,"řekl Remus.


"Já ji tam odnesu,"řekl Harry a už se Sofií utíkal na ošetřovnu.


Bál se co by jí mohlo být. On jí přece nechtěl ublížit. Sofie mezitím hrála mdloby. Věděla, že je to od ní podlost, ale milovala ho, a tak byla schopná všeho.


"Madam Pomfreyová,"křičel Harry přes celou ošetřovnu.


"Co tady tak křičíte Pottere,"vyběhla Madam Pomfreyová z kanceláře.


"Potřebuju pomoc,"řekl Harry.


Madam si všimla Sofie v jeho náručí.


"Panebože, hned ji sem položte,"přikázala mu.


"Co se jí stalo?"zeptala se mezitím co vyšetřovala.


"Já nevím, trénovali jsme o hodinu štíty a ona prostě omdlela. Bude v pořádku?"bál se Harry.


"Myslím, že ano. Dám jí nějaký lektvar a dyžtak si jí tu den dva nechám,"řekla Madam Pomfreyová.


To Sofie nemohla dopustit a tak začala dělat, že se probírá.


"S tím nepočítejte, jsem v pořádku. Nepotřebuji zbytečně zameškat vyučování,"řekla Sofie.


"Sofie, jak je?"přiběhl k ní Harry.


"Skvěle, jen mě trochu bolí hlava. Co se stalo?"zeptala se Sofie, i když to věděla s naprostou jistotou.


"Trénovali jsme štíty a tebe zasáhlo mé matoucí kouzlo a omdlela si,"řekl Harry a pomohl jí si stoupnout.


"Fakt? To muselo být pěkně silný,"řekla Sofie s úsměvem.


Harry jí úsměv vrátil, ale stejně jí starostlivě pozoroval.


"Určitě je ti dobře?"zeptal se ještě.


"Určitě. Jeden lektvar proti tý bolesti hlavy a budu v pohodě,"řekla Sofie a hned do sebe jeden hodila.


"Tak co máme teďka za hodinu?"zeptala se Sofie.


"Souboje, ale opravdu by sis měla lehnout,"řekl Harry, když viděl jak se zakymácela.


Ani moc nelhala, že jí bolí hlava. Po zásahu té matoucí kletby ji přímo třeštila.


"Ani náhodou. Přeci si nemůžu nechat ujít jak jim to tam všem natřeš,"usmála se Sofie.


"Tak dobře, ale kdyby ti bylo špatně, tak mi to řekneš, ano?"ujišťoval se Harry.


"Slibuju a teď už pojď,"táhla ho za ruku do Velké síně kde se konaly souboje sedmých ročníků.


Jakmile vstoupili, přiběhli k nim Hermi s Ronem, Ginny a Johnem.


„Kde jste byli tak dlouho?“vyptávala se Ginny.


„Na ošetřovně,“řekl popravdě Harry a tím si zasloužil kopanec od Sofie.


„Co jste dělali na ošetřovně?“divila se Ginny.


„No, víš bolela mě hlava a tak jsem si šla pro nějaký lektvar a Harry se nabídl, že mě doprovodí,“řekla Sofie.


„Aha. Pojď Harry, najdeme si nějaká volná místa,“chytila Ginny za ruku Harryho a táhla ho ke kruhovému podiu kolem kterého byly sedadla jako tribuny. Harry hodil omluvný pohled k Sofii a šel za Ginny.


„Pojď Sofie,“vzal ji John kolem ramen a nasměroval ji k sedadlům. Vedle Ginny a Harryho byla volná jen dvě sedadla, ale ty hned zaplnili Hermiona s Ronem.


Když už byli všichni usazeni, vešel profesor.


„Dobrý den třído!“zvolal hlasitě Sirius.


„Siriusi?“ozvalo se hned šestkrát.


„Mohl bych vás šest poprosit, abyste po vyučování přišli ke mně do kabinetu?“usmál se Sirius.


„Jasně,“řekl Harry.


„Nemůžu tomu uvěřit. Tak Sirius je učitel ,“zašeptala vedle něj Ginny.


„No aspoň to vysvětluje proč byl pořád někde s Brumbálem a něco řešili,“řekl Harry.


„Takže. Většina z vás mě asi nezná. Jmenuji se Sirius Black. A jen pro upřesnění jsem opravdu otec slečny Sofie Blackové a opravdu jsem byl v Azkabanu, ale nevinně,“usmál se Sirius.


„Ještě než se pustíme do soubojů, rád bych vám představil mého kolegu s kterým budu tuhle hodinu vyučovat. On i jeho žena jsou skvělými kouzelníky a dostali do vězení spoustu smrtijedů a dokonce se několikrát postavili Pánovi Zla,“řekl Sirius a viděl jak na něj Harry udiveně hledí.


„Ten bude koukat až Jamese uvidí,“řekl si v duchu.


„Počkat, to přeci není možné. Jediný manželé co se několikrát postavili Voldemortovi byli Nevillovi rodiče a moji rodiče, Potterovi. Nevillovi rodiče jsou na tom dost špatně a leží už několik let u Sv.Munga a moji rodiče jsou přeci mrtvý,“pošeptal Hermi, která seděla vedle něj z druhé strany.


„Taky mi to přijde divné,“pošeptala mu nazpátek Hermi.


„Ticho prosím,“zakřičel Sirius.


To už ale do síně vešel druhý profesor. Harry tomu nemohl uvěřit, ale byl tam, stál a usmíval se. Stejné neposedné vlasy a obličej jako on. Měli i hodně podobnou postavu. To nemohla být pravda. To je přeci jeho otec James.


„Rád bych vám představil profesora Jamese Pottera.“


Všechny zraky se otočily na Harryho a kmitaly z otce na syna. Harry chvíli nemohl popadnout dech.


„Tati,“vykřikl a rozeběhl se k němu.


James se usmál a běžel mu naproti. „Rád tě konečně poznávám synu,“objal ho James.


Harry sotva zadržoval slzy. On má otce. Jeho táta je živý.


„Ale jak je to možné?“zeptal se Harry.


„Všechno ti potom vysvětlím. Večer u Tichošlápka,“řekl James.


„Dobře. Jsem rád, že si tady, tati,“usmál se Harry.


„To já taky teď si běž zase hezky sednout ať ostatní mají z téhle hodiny aspoň něco,“usmál se James.


Harry mu úsměv oplatil a běží si zase sednout vedle Ginny.


„To je tvůj táta?“zeptá se stále překvapená Ginny.


„Ano, je,“září štěstím Harry.


„Takže, když už jsme se poznali a pozdravili,“usmál se zářivě Sirius. „Můžeme začít se souboji. Vylosujeme vždy pár, který nám ukáže souboj.“


„V příštích hodinách vám ukážeme kde děláte chyby a naučíme vás pár triků, bez kterých se správný bystrozor neobejde,“dokončil James.


„Správně, takže první dvojice bude,“Sirius vytáhl dva papírky z obrovské bedny. „Malfoy a Potter. Samozřejmě Harry Potter, ne zde přítomný profesor Potter,“dodal ještě s úsměvem.


Harry se zvedl a Malfoy ho s úšklebkem následoval. Poté udělali to co v druhém ročníku. Odpočítali každý pět kroků a rychle se otočili s napřaženými hůlkami.


„Tak co Pottere. Připadáš si teď jako něco víc, když tu máš tu svojí debilní rodinu na každém kroku?“snažil se Malfoy vyprovokovat Harryho.


„Nepotřebuji pomoc či ochranu. Já se o sebe umím postarat sám již od svých pěti let,“odsekl mu Harry. „Zato se cítím mnohem líp, když vím, že je tvůj otec v Azkabanu, kam jsem ho mile rád poslal a zařídil mu stejnou celu jakou měl můj kmotr,“ušklíbl se Harry.


„Zato zaplatíš Pottere. Sektusempra,“vyslal na něj Malfoy.


„Poretime falte,“odrazil princovo kouzlo Harry.


„Kde si se tohle naučil,“snažil se nevypadat překvapeně Draco, i když tenhle štítí vůbec neznal.


„Časy se mění Draco. Už dávno nejsem malý kluk, který rád vyvolává souboje se Zmijozely. Byl jsem rok v cizině a zjistil jsem a naučil se spoustu věcí, ale teď se radši braň. Expeliarmus maxima,“poslal na něj Harry kouzlo, které nejen, že mělo dotyčnému sebrat hůlku, ale také ho odhodilo přes celou místnost.


Draco nevěděl jaké má to kouzlo dopad a tak se mu raději vyhnul.


„Mobrata veda,“vyslal Draco kouzlo z černé magie.


„Ale, že by tě tvůj otec ještě stihl něco naučit?“ušklíbl se Harry a odrazil ho štítem Vedekta.


„Tohle kouzlo nejde odrazit,“neudržel se Draco.


„Všechny kouzla jdou odrazit , nebo zneškodnit, jen se u některých neví jak na to,“ušklíbl se Harry.


Rozhodl se, že už to skoncuje a tak poslal hned několik kleteb najednou. Expeliarmus, Mdloby na tebe, Everte stati a svoji vlastní vymyšlenou kletbu poslal k tomu ještě neverbálně.


Draco odrazil Expeliarmus a Mdloby, Everte stati se vyhnul a doufal, že je to už všechno, ale pak ho zasáhlo kouzlo, které Harry poslal neverbálně. Odhodilo ho to na zeď, odletěla mu hůlka a vlasy se mu obarvily na rudo stejně jako obličej.


Harry se tomu od srdce zasmál, stejně jako všichni v síni až na pár Zmijozelů.


„Accio hůlka,“přivolal si Harry Dracovu hůlku a tím dal jasně najevo, že tenhle souboj končí.


„Najdu si tě a zabiju. Můj otce se dostane z vězení a ty budeš konečně mrtvý,“řekl nenávistně Draco.


„Opravdu?“ušklíbl se. „Já tam byl Draco. Tehdy na té věži. Stál si tam a třásl si se jako osika. Přitom ten koho si měl zabít byl na pokraji smrti a bez hůlky k tomu. A i kdyby si mě chtěl zabít, neporazíš mě. Myslíš, že se o to Voldemort za poslední rok nepokoušel? Celou dobu co jsem byl pryč jsem měl za zády jeho špehy. Posílal na mě v noci vlkodlaky a upíry. Naučil jsem se být ve střehu a mít oči otevřené i v noci a kvůli tomu už přes rok téměř nespím. Zaplatil jsem vysokou cenu za život a výhružky jako je ta tvoje byly na denním pořádku. Pokud mě chceš zabít tak si stoupni do fronty. Před tebou jsou totiž všichni živý smrtijedi a jejich rodiny. Vlkodlaci, upíři a spousta jiných. Dám ti vědět až na tebe přijde řada. Snad se toho dne dožiješ,“řekl Harry stejně nenávistně.


„Nemyslíš si o sobě nějak moc, Pottere? Nestrpím vyhrožování od ubohého Nebelvíra,“odplivl si Malfoy.


James se už chystal zasáhnout. Jeho syna nikdo urážet nebude. Rodina Potterů patří mezi nejstarší rody a nějaký Malfoy nebude urážet poslední z rodu Potterů. Sirius ho však výmluvným gestem zarazil a ukázal mu ať se dívá.


„Věř mi Malfoy. Nemám náladu s tebou cokoliv řešit. Dřív bych ti jednu vrazil, že by si zůstal nejméně týden na ošetřovně a kdybych měl štěstí tak dva. Já tě jen varuju. Nezahrávej si se mnou, mohl by si narazit a pak bych ti zařídil společnou celu s tvým drahým otcem a tetinkou. Jistě by byli šťastný,“řekl Harry zlostně.


Poté se ale jeho tvář znovu projasnila a Harry se zadostiučiněním řekl: „Vypadá to, že jsi prohrál, Zmijozeli,“ a hodil mu jeho hůlku.


Když se Harry vracel ke svému místu, ukázali mu John s Ronem zdvižený palec, že to bylo fakt super.


„Doufám, že to stálo za tvoje obětování,“pošeptal Harry Sofii a usmál se.


„Jasně. Vidět takhle Malfoy fakt za to stojí.“


„To byl opravdu skvělý souboj,“řekl nadšeně Sirius. „Zde jste viděli, že jednou z opravdu dobrých taktik je zahltit soupeře kouzly. Výborně pane Pottere. 20 bodů pro Nebelvír.“


Zatímco James nenávistně pozoroval mladého Malfoy. Znal jeho otce a to mu úplně stačilo. Jaký otec, takový syn.


„Ale pane profesore. Potter mi vyhrožoval,“ohradil se Draco.


„Opravdu pane Malfoy? Ničeho jsem si nevšiml a co vy profesore Blacku?“zeptal se James.


„Ani já ne profesore Pottere. Asi se budete muset pane Malfoyi smířit s porážkou,“řekl Sirius a ukončil hodinu.


„Pane Pottere, mohl byste tu ještě chvíli zůstat?“zavolal za Harry Sirius.


„Harry rychle políbil Ginny a šel za svým kmotrem a…a otcem. Pořád tomu nemohl uvěřit. Byl hrozně šťastný. Po dlouhé době si zase mohl alespoň trochu užívat života.


„Rád tě vidím kmotře,“obejmul Harry Siria. „Už jsem si myslel, že si se na mě úplně vykašlal. Pořád si byl jen s Brumbálem, nebo venku,“usmál se Harry.


„Teď už aspoň víš proč,“řekl Sirius.


„Jo vím a docela by mě zajímalo co na tebe použil Brumbál za taktiku,. Že jsi přijal místo profesora,“zasmál se Harry.


„Tu nejobyčejnější. Rema, Jamese a taky tebe,“usmál se Sirius.


„Mě, ale jak?“nechápal Harry.


„Řekl, že tě budu moct konečně víc poznat a Jamese jsem hrozně dlouho neviděl. Vždyť byl taky šestnáct let mrtvý,“řekl Sirius.


„A mě neobejmeš?“zeptal se dotčeně James.


„Jasně tati,“vrhl se na něj Harry. „Jsem hrozně rád, že si tady. Vždycky jsem Siriovi a Removi záviděl, že s tebou mohli být a hrozně jsem si přál být chvíli s tebou. Vyměnil bych celé své jmění jen za chvíli s tebou,“řekl Harry a znovu Jamese objal.


„Celé své jmění? To by tě vyšlo draho,“zasmál se Sirius.


„Taky jsem tě chtěl poznat. Pamatoval jsem si tě ještě jako malého chlapce sotva ročního. Když jsem se vrátil, bál jsem se jak mě přijmeš. Že pro tebe budu cizí. Nebudeš mě znát. Když jsme tě viděl, nemohl jsme tomu uvěřit. Seš jako mé dvojče, stejné chování, vzhled, no prostě všechno. Z mého malého synka se stal národní hrdina a já u toho nebyl,“zasmál se James.


„Národní hrdina. T9m jsem nikdy být nechtěl. Nenávidím tu slávu a už vůbec nemám rád každodenní články o mě v Denním věštci a Týdeníku čarodějek. Nejvíc mě dorazilo, když o mě dokonce zpíval Moudrý klobouk a heslo na kolej bylo vyvolený. Chci mít konečně klid,“ztěžoval si Harry.


„Tak to máš smůlu chlapče. Ty ti klid nikdy nedopřejí a i kdyby, děti se o tobě budou učit jako o nejmocnějším čaroději všech dob,“smál se James.


Harry se ušklíbl. „Chtěl bych začít znova. Mít rodinu a krásný domek.“


„S mladou Weasleyovou?“usmál se šibalsky James.


Harry se začervenal. „Chtěl bych si ji vzít. Je to skvělá holka a ten půlrok co jsme spolu chodili byl ten nejlepší v mým životě,“řekl Harry.


„Jistě budete skvělý pár a ještě předtím si tě vezmu do parády já a něco s tebou vyvedu. Takhle se prostě ženit nebudeš,“řekl rozhodně James.


„Cože? Co tím chceš říct, tati. Začínám se bát,“řekl Harry.


„Tak to by si měl. Jak znám Jamese nic pěkného to nebude,“smál se Sirius.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one