Přezdívka:Isabela nebo Laysa
Věk:--
Bydliště:ČeskáRepublika:-)
Co bych o sobě řekla?Jsem normalní občas praštená holka.Blázen do povídek,příběhu,knih,pohádek,bájí atd.
Povaha:Milá,chytrá,arogantní,výbušná,tvrdohlavá.
Temperament:Melancholik
Stojím si za svým názorem,optimistická a jsem introvert.
Postava:šťíhlá až hubená
Vlasy:Hnědé
Oči:Hnědé
Brýle:Nosím stále
Kniha:Harry Potter,Pátračka Gilda,Krotitelka Dráčku
Hudba:The Pussycat Dolls,Lady GaGa,P!nk
Film:Underworld,Harry Potter,Van Helsing,Constainte
Barva:Černá,modrá,červená
Žánr hudby:pop,rock,metal
Žánr filmů:Horor,Akční,Dobrodružné,Fantasy
Email:laysa@email.cz
Icq:577-618-344
Skype:nemám
Klidně se ptejte a já vám budu odpovídat.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Jes abys žil,nejes abys jedl...

 
 

12.Kapitola

Vytvořeno 17.11.2009 07:56:12 | Poslední změna 17.11.2009 07:57:11
12. kapitola – Rozhovor


Druhý den, když seděli u snídaně, přiletěl k Harrymu Erol, rodinná sova Weasleyových. Hned si od něj vzal dopis a dal se do čtení.


Harry,

Byl jsme moc rád, když jsme si přečetl tvůj dopis a samozřejmě se s tebou já a Molly rádi setkáme. Napadlo nás, že bychom se mohli sejít zítra v Prasinkách. Co ty na to?

Artur a Molly Weasleyovi

„To je odpověď od táty?“zajímalo Ginny.


„Jo, píše, že bychom se mohli sejít zítra v Prasinkách,“řekl Harry.


„Bezva,“usmála se Ginny. „Ještě nejsou famfrpálové tréninky, takže budeme mít oba čas.“


„To je pravda,“přikývl Harry.


„Musím jít za Brumbálem,“řekl najednou Harry a zamířil k učitelskému stolu.


„Mohl bych s vámi mluvit, pane profesore?“zeptal se Brumbála.


„Jistě Harry,“přikývl Brumbál a zvedl se od stolu. „Půjdeme ke mě do kabinetu.“


„Tak co si potřeboval?“zeptal se Brumbál, když už seděli pohodlně v křeslech.


„Potřeboval bych jít dneska do Prasinek a zítra do Londýna,“řekl Harry.


„Ach tak, smím vědět důvod?“zeptal se Brumbál.


„Potřebuju v Prasinkách koupit jednu velmi důležitou věc a dárek pro Weasleyovi. A zítra musím do Londýna kvůli večeři s Weasleyovými. Potřebuju s nimi mluvit kvůli svatbě, tak jsem je pozval na večeři. Samozřejmě by s námi šla i Ginny,“vysvětlil Harry.


„Nemám nic proti Harry. Jsi plnoletý, ale to samé se nedá říct o slečně Weasleyové.“


„Budou tam její rodiče, profesore,“snažil se ho přesvědčit Harry.


„Dobrá, ale budete zpět do desáté hodiny . Pokud se tak nestane, nechám vás hledat a myslím, že zrovna tvoji rodiče Harry by z toho nebyli nadšení,“řekl Brumbál.


„Jistě profesore a děkuji,“řekl Harry a odešel z ředitelny.


„Co si od Brumbála potřeboval?“zajímalo Mionu, když se k nim připojil na hodině obrany.


„Potřeboval jsem od něj povolení, abych mohl já a Ginny zítra opustit Bradavice,“vysvětlil jí Harry.


„Kam chceš Weasleyovi pozvat?“zeptala se ještě.


„Vyhlídl jsem si jednu skvělou restauraci v centru Londýna. Snad se jim tam bude líbit,“řekl Harry rychle než vešel profesor.


Zbytek dne Harry přemýšlel nad dárky pro Weasleyovi. Myslel, že by mohl paní Weasleyové koupit nějaký šperk a panu Weasleymu by koupil něco do té jeho sbírky mudlovských předmětů a už asi i věděl co. V Prasinkách byl jeden úplně zastrčený obchod s mudlovskými výrobky všeho druhu.


Po vyučování se snažil nějak proplížit z Bradavic, aby ho nikdo z jeho přátel neviděl. Bohužel se mu to nepodařilo.


„Plížíš se tu jako zloděj,“zasmál se John.


„Pšst,“napomenul ho Harry.


„Potřebuju se nenápadně vytratit do Prasinek,“vysvětlil mu Harry.


„Nepotřebuješ na to ale povolení?“zkusil John.


„Myslíš tohle,“ukázal mu Harry pergamen s Brumbálových podpisem.


„Páni. Ty si ho fakt ukecal, aby tě pustil ven, tak to je teda síla,“řekl John pochvalně.


„To jo, ale už fakt musím jít,“řekl Harry a začal se plížit ke vstupním dveřím.


„Jasně,“řekl ještě John a zmizel na chodbě vedoucí do jejich společenky.


Za chvíli už byl u prvních domů v Prasinkách a hledal zlatnictví. Jendo zahlídl a hned se k němu vydal. Ještě v něm nikdy nebyl.


„Dobrý den,“pozdravil, když vešel.


„Dobrý,“zašklebil se na něj starší muž.


„S čím vám můžu pomoci pane Pottere?“zeptal se.


„Nepamatuji se, že bych vás nikdy viděl,“divil se Harry.


„Taky, že ne, ale vaše fotka je téměř v každém vydání Denního věštce,“řekl muž.


„Rozumím,“povzdechl si Harry.


Tahle popularita ho doháněla k šílenství. Kdy je konečně přestane bavit o něm psát a rozebírat jeho soukromí?


„Potřeboval bych snubní prsten, ale byl bych rád, kdyby to zůstalo jen mezi náma,“řekl Harry.


„Jistě, ode mě se nikdo nic nedozví,“slíbil muž.


„Mohl byste mi popsat dívku pro kterou bude určen,“poprosil ho ještě zlatník.


„Pokud to zůstane mezi námi, je to Ginny Weasleyová, jistě jste jí už někdy viděl,“řekl mu Harry místo, aby jí popsal.


„Samozřejmě, že jí znám. Myslím, že by se k ní hodil prsten ze žlutého zlata, masivnější se silnějším páskem,“řekl mu a hned nějaké vytáhl.


Harry si je prohlížel. Všiml si, že jeho matka má na ruce prsten se smaragdem, ale on chtěl něco jiného. Pak ho uviděl. Krásný zlatý prsten a jehož vrcholu bylo rozevláté poupě ze zlata a v něm ve tvaru růže blyštivý briliant.


„Vidím, že se vám zalíbila pohádková růže,“pousmál se zlatník.


„Co prosím?“nechápal Harry.


„Pohádková růže, tak tomu prstenu říkám. Je nádherný, že?“řekl zlatník.


„Ano, to je. Vezmu si ho,“rozhodl se téměř okamžitě Harry.


„Jistě,“usmál se zlatník a dal mu ho do nádherné rudé krabičky.


Kdo by taky neměl radost, kdyby prodal prsten za tři tisíce liber.


„Ještě bych potřeboval dárek, pro matku mé snoubenky,“řekl Harry.


„Pro Molly?“usmál se zlatník. „Tak s tím vám můžu pomoci. Znám jí od té doby co si vzala Artura.“


„Skvělé,“řekl nadšeně Harry.


„Kdykoliv je u mě prohlíží si náušnice a náhrdelníky z bílého zlata,“poradil mu zlatník.


„A nevíte třeba s jakým kamenem?“zeptal se ještě Harry.


„Zkuste jantar,“navrhl zlatník.


Harry tedy na něj dal a koupil paní Weasleyové nádherné zlaté náušnice a náhrdelník s krásným přívěškem s jantarem.


„Moc vám děkuju,“řekl Harry a vyšel ze zlatnictví.

Dál šel do obchodu s mudlovskými výrobky.


„Dobrý den, přejete si?“zeptal se podivně vypadající chlápek s hábitem, pod kterým měl ošoupané džíny.


„Sháním pro otce mé snoubenky nějaký dárek. Je blázen do všeho mudlovského,“řekl Harry.


„Jistě, podívejte se co by se vám mohlo líbit,“řekl jakoby nezúčastněně prodavač.


Nakonec Harry koupil panu Weasleymu platinové digitální hodinky.


Když měl konečně všechno zařízené, vydal se nazpět do Bradavic. Cestou ještě koupil rudou růži pro Ginny.

Téměř nenápadně se dostal až do Nebelvírské společenky. U krbu zrovna seděla Mia, Ron, John a Sofie.


„Ahoj,“usmál se Harry.


„Kde si byl tak dlouho?“zajímalo Rona.


„V Prasinkách. Nevíte kde je Ginny?“zeptal se ještě Harry.


„Jo, je nahoře v ložnici, čte si nějakou knihu,“řekl Mia.


Harry se tedy vydal nahoru a osvědčenou metodou se proplížil do dívčích ložnic. Ginny byla v ložnici sama. Seděla na své posteli a zaujatě četla nějakou knihu. Vypadalo to na nějaký zamilovaný román.

Harry k ní opatrně přišel, aby si ho nevšimla a dal jí před obličej rudou růži.


„Ahoj lásko,“pošeptal jí a políbil do vlasů.


Ginny se usmála a vzala si od něj růži.


„Kde si jí vzal?“zajímalo jí.


„V Prasinkách. Nemohl sem jí tam nechat,“řekl Harry s úsměvem.


Poté si před ní klekl a otevřel rudou krabičku s prstenem.


„Vezmeš si mě?“zeptal se.


Ginny oněměla úžasem.


„Harry, ten je nádherný. Ano vezmu si tě,“usmála se a políbila ho.


Harry jí navlékl prsten.


„Přece jsem ti slíbil, že tě požádám o ruku tak jak se má a jelikož je zítra ta večeře s tvými rodiči, chtěl jsem to do té doby stihnout,“řekl Harry.


„Nevím co říct, vždycky jsem si to takhle představovala. Miluju tě,“políbila ho ještě jednou Ginny.


„A já tebe,“usmál se Harry.


„Nepůjdeme to oznámit těm dole?“navrhla Ginny s šibalským úsměvem.


„Pokud chceš,“pokrčil Harry rameny.


„To kvůli bráchovi. Pořád má samý nepříjemný poznámky,“ušklíbla se Ginny.


Sešli tedy dolu za ostatními.


„Hrdličky se vyklubali z hnízdečka,“neodpustil si Ron.


„Vtipné Rone, ale proto jsme nepřišli,“řekla Ginny.


„Harry mě oficiálně požádal o ruku,“řekla šťastně Ginny a ukázala jim prsten blyštící se jí na prstu.


„Páni, ten je nádherný,“řekla Mia a blahopřála Ginny.


„Už bylo načase,“ušklíbl se Ron. „Myslím, že teď už proti tomu nic nemám,“dodal.


Ginny na Harryho mrkla a usmála se.


Druhý den hned po obědě se šli Harry s Ginny převlíknou na setkání s Weasleyovými. Jelikož bylo ještě docela pěkné počasí, vzala si Ginny delší šaty na ramínka v tmavě hnědé barvě se zeleným lemováním a přes to svetřík.

Harry si vzal tmavě hnědé kožené kalhoty s koženou delší bundou téže barvy a do toho si vzal tmavě zelenou košili.

Když se sešli ve společence a viděli jak se oblékli, usmáli se na sebe.


„Zřejmě se nemusíme ani domlouvat a přesto nám to spolu ladí,“zasmála se Ginny.


„To bude asi nějaké vnitřní oko,“zasmál se Harry.


Nabídl Ginny rámě a mohli vyrazit. U Velké síně potkali Brumbála.


„Á vidím, že už odcházíte, nezapomeň co si slíbil Harry,“připomněl mu Brumbál.


„Jistě profesore,“řekl Harry.


„Tak běžte,“usmál se Brumbál. „A ještě něco. Moc vám to sluší,“mrkl na ně.


„Děkujeme,“usmála se Ginny.


Za chvíli už byli na okraji Prasinek kde už na ně čekali Artur a Molly.


„Dobrý den,“usmál se Harry. „Pane Weasley, paní Weasleyová.“


„No tak Harry, už se známe snad dost dlouho na to, aby si nám vykal. Jen Artur a Molly,“řekla Molly s úsměvem.


„Bude mi potěšením,“vrátil jí úsměv Harry.


„Mami, tati,“moc vám to sluší,“řekla Ginny a oba objala.


„Vám taky drahoušku,“vrátila jí to Molly.


„Můžeme jít?“zeptal se Artur.


„Jistě, zamluvil jsem stůl v jedné Londýnské restauraci. Doufám, že vám nebude vadit, že je mudlovská, ale od té doby co jsem porazil Voldemorta nemám nikde v kouzelnickém světě soukromí,“omlouval se Harry.


„Neomlouvej se drahoušku. Myslím, že Artur bude nadšen, nebo se snad mýlím?“podívala se na svého manžela Molly.


„Jistě, že ne, myslím, že to bude pozoruhodný zážitek,“řekl nedočkavě Artur.


„Skvěle, ta restaurace je poblíž Trafalgarského náměstí, možná bychom se mohli přemístit do jedné uličky poblíž,“navrhl Harry.


„Dobrá, sejdeme se tam,“řekl Artur a přemístil sebe a Molly do jedné nepoužívané uličky.


Poté Harry chytil Ginny kolem pasu a přemístil je za nimi.


Objevili se asi dvě ulice od restaurace a za necelých pět minut je Harry dovedl až k restauraci. Byla to jedna z vybranějších mudlovských restauracích kam jste se bez předem zamluveného stolu, nedostali.


„Mám tu zamluvený stůl na jméno Potter,“řekl Harry muži u vchodu.


Ten rychle projel seznamy hostů.


„Jistě pane Pottere, následujte mě,“pobídl ho dovnitř.


Šli až téměř na konec sálu do soukromého sálonku.


„Dáte si nějaký aperitiv?“zeptal se číšník.


Pan Weasley se na něj nechápavě podíval. Harry to radši vzal do svých rukou.


„Dáme si nějaké dobré červené víno,“objednal Harry.


„Jistě pane, hned tu bude,“řekl a odešel.


„Není to tu drahé Harry?“zeptala se Molly.


„Není to tu nejlevnější, ale vaří tu skvěle. A navíc jsem vás pozval, tak se o nic jiného nestarejte, dobře?“řekl Harry.


„Jak chceš,“vzdal to Artur.


Číšník jim přinesl víno a každému nalil do sklenky. Objednali si jídlo a než jim ho donesli, mohli si konečně promluvit.


„Chtěli jsme vám něco říct,“začal Harry. „Požádal jsem Ginny o ruku.“


Ginny jim ukázala krásný prsten.


Molly se zatřpytily slzy v očích a Artur se na Harryho usmál.


„Čekali jsme to,“řekl Artur.


„I když už jsem vaší dceru požádal o ruku, chtěl bych vědět zda s tím souhlasíte,“řekl Harry trochu nervózně.


„Samozřejmě, že s tím souhlasíme. Jsi pro naší dceru ten nejlepší muž na světě,“usmála se na něj Molly.


„Molly má pravdu, Harry. Vždycky jsi byl něco jako člen naší rodiny jako náš další syn. Tím, že si vezmeš naší dceru, budeš v naší rodině doopravdy,“řekl Artur.


„Přejeme vám hodně štěstí, víme, že spolu budete šťastný. Vždyť se na vás stačí jen podívat,“řekla Molly dojatě.


„Děkujeme,“řekla Harry s úsměvem.


Ginny se na ně zářivě usmívala.


Když jedli dezert, vytáhl Harry ze saka dvě kazety. Ginny se na něj tázavě podíval, na češ se Harry jen usmál.


„Chtěl bych vám dát dárek, který si rozhodně zasloužíte, jelikož jste vychovali tak skvělou ženu jako je Ginny,“řekl Harry a podal Molly první kazetu a druhou podal Arturovi.


Molly jí překvapeně otevřela a vydechla úžasem.


„To je nádhera. Moc děkuju Harry, ale tohle přece nemůžu přijmout,“namítala Molly.


„Samozřejmě, že můžete,“nesouhlasil Harry.


Poté kazetu otevřel Artur a nadšeně jako malé dítě si začal prohlížet hodinky.


„Skutečně jsou to ty mudlovské digitální hodinky?“nemohl uvěřit svým očím.


„Skutečně, doufám, že najdou své místo ve vaší sbírce,“usmál se Harry.


„Děkuji Harry, je to opravdu skvělej dárek,“řekl Artur nadšeně.


„Věděl jsem, že se vám budou líbit,“řekl Harry s úsměvem.


Dlouho si ještě povídali a najednou Harry zjistil, že je už půl desáté.


„Bohužel už budeme muset jít,“řekl Harry. „Slíbil jsem Brumbálovi, že budeme do desíti zpátky.“


„Jistě, nesmíte zameškávat školu,“souhlasila Molly.


Harry zaplatil účet a mohli jít.


„Byl to moc hezký večer,“řekl Artur.


„Ano, to byl,“souhlasila Ginny.


„Pozdravuj své rodiče Harry. Je neuvěřitelné, že jsou zpátky. Řekni, že by jsme se s nimi rádi viděli,“řekl Artur.


„Vyřídím,“slíbil Harry a přemístil se s Ginny zpátky do Prasinek.


Bylo za deset minut deset, takže rychle běželi k hradu. Ginny měla podpatky, takže každou chvíli zakopávala a smála se u toho jak zblázněná. Harry se na ní pobaveně díval.


„Myslím, že ti příště radši objednám něco nealkoholickýho,“řekl Harry.


„Víš, že tě miluju,“vykřikla Ginny a políbila ho.


To už byli v bezpečí hradu.


„Myslím slečno Weasleyová, že to teď už ví celý hrad,“řekl sarkasticky Snape, který je tam načapal.


„Co jste dělali tak pozdě venku?“zajímalo ho.


„Měli moje svolení Severusi,“vložil se do toho Brumbál.


„Odveď raději slečnu Weasleyovou na pokoj, myslím, že se potřebuje pořádně vyspat,“řekl Brumbál Harrymu.


„Jistě pane,“řekl Harry a vyšel i s Ginny do patra kde byla Nebelvírská společenka.


Dovedl Ginny až před dveře její ložnice, aby měl jistotu, že dojde správně. Ginny se celou dobu smála a bal do něj zavěšená, takže, když chtěl jít do své ložnice, nechtěla ho pustit.


„Ginny, měla by sis jít lehnout,“snažil se jí domluvit Harry.


„Jenom pokud půjdeš se mnou,“řekla trucovitě Ginny.


„To přece nejde. A navíc nejsi při smyslech,“namítal Harry.


„Náhodou naprosto přesně vím co dělám,“hádala se s ním Ginny.


„Proč tady tak křičíte?“vyšla z ložnice Mia.


„Mio, díky bohu,“radoval se Harry.


„Mohla by si Ginny dostat do postele? Je trochu opilá a nechce mě poslouchat,“prosil Harry.


„Jasně,“zíval Mia a převzala si od něj Ginny.


„Díky,“podíval se na ní vděčně Harry a šel si lehnout.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one