Přezdívka:Isabela nebo Laysa
Věk:--
Bydliště:ČeskáRepublika:-)
Co bych o sobě řekla?Jsem normalní občas praštená holka.Blázen do povídek,příběhu,knih,pohádek,bájí atd.
Povaha:Milá,chytrá,arogantní,výbušná,tvrdohlavá.
Temperament:Melancholik
Stojím si za svým názorem,optimistická a jsem introvert.
Postava:šťíhlá až hubená
Vlasy:Hnědé
Oči:Hnědé
Brýle:Nosím stále
Kniha:Harry Potter,Pátračka Gilda,Krotitelka Dráčku
Hudba:The Pussycat Dolls,Lady GaGa,P!nk
Film:Underworld,Harry Potter,Van Helsing,Constainte
Barva:Černá,modrá,červená
Žánr hudby:pop,rock,metal
Žánr filmů:Horor,Akční,Dobrodružné,Fantasy
Email:laysa@email.cz
Icq:577-618-344
Skype:nemám
Klidně se ptejte a já vám budu odpovídat.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Jes abys žil,nejes abys jedl...

 
 

2.Kapitola

Vytvořeno 17.11.2009 07:42:29 | Poslední změna 17.11.2009 07:43:03
Otázka: "Kdo vyřeší mé problémy?"
Odpověď: "Petr Pettigrewe." (opraveno)
Pokráčko...


Tam bojovali černo-oděnci a nějací kouzelníci. Rozhlédla jsem se po bojišti. ´Tady to znám.´ Prolétlo mi hlavou. ´Tady je schované Srdce Midianu´ Oči se mi rozšířily děsem. Zatímco Fawkes mi pohodlně seděl na rameni. Vyrazila jsem do středu náměstí, po cestě jsem zlikvidovala pár kleteb smrti a jeden crusiatus. Už nikdo nebojoval. „Odejděte a nic se vám nestane.“ Přede mnou stálo asi 30 smrtijedů. „Ty, že bys nám ublížila, holčičko?“ „Já? To bych přeci nedokázala.“ Pronesla jsem s nevinným úsměvem na rtech. To pak ten drzý smrtijed padl v bolestech k zemi. „Zmizte!“ Smrtijedi se přemístili pryč.


Fénix mi odletěl z ramene. Natáhla jsem levou ruku a soustředila jsem se na srdce. ´Srdce Midianu´ Pronesla jsem v duchu. Z nedaleké kašny vyšel oslepující záblesk. Pak se mi nad dlaní vznášel křišťál, vybroušený do tvaru srdce. „Doduo!“ rozkázala jsem, pravé srdce mi zůstalo v dlani a jeho duplikát se vrátil zpět do kašny. Sejmula jsem si váček z krku a vložila do něj srdce. Zadívala jsem se ještě na úkryt falešného šperku, nakreslila jsem ve vzduchu znak věčnosti a šeptem jsem pronesla „Spi sladce.“


Otočila jsem se čelem k členům Fénixova řádu, jemně jsem se uklonila a obrátila se k odchodu. „Kdo jste a co je to, to co jste vyndala z té kašny?“ „Vy neznáte moje jméno a já neznám ta vaše, to je nepsaná dohoda, kterou bychom měli všichni respektovat.“ Bystrozor už chtěl něco odseknout, ale stříbrovlasý dědeček ho předběhl. „Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitelem na škole čar a kouzel v Bradavicích.“ Sklonila jsem hlavu. „Višnu Rahlová a jsem Lady Fénix.“ „Starobylý rod Fénixů již ale vymřel.“ „Ne tak docela, jsem poslední.“ „To je mi líto.“ „Děkuji.“ Otočila jsem se.


„Slečno?“ „Ano?“ Opět jsem mu věnovala pozornost. „Mohla byste mi říct, co máte v tom váčku na krku?“ Provrtávala jsem toho stříbro-vouse pohledem. Na jeho rameni zazpíval Fawkes. Vydala jsem se k řediteli školy čar a kouzel, lidé stojící okolo něj na mě namířili hůlky. Z mích úst vyšel zvuk podobný zpěvu fénixe.


Brumbál mi podal levou ruku. To, že mi chceš poskytnout své vzpomínky, znamená, že mi chceš věřit, tak i já budu věřit tobě. Ten šperk je starý magický artefakt a říká se mu ´Srdce Midianu´. Přerušila jsem naše myšlenkové spojení a uvolnila spletení našich prstů. „Přidejte se k nám.“ Požádal mě. „I když na to nevypadám, pane řediteli, jsem nezletilá.“ Podle výrazů, které na mě okolo stojící vrhali, tak si asi mysleli, že je mi tak 22, ale to každý, začínám být na ty pohledy zvyklá. Sklonila jsem hlavu a obrátila jsem se k odchodu.


Pomocí ohně jsem se přemístila do sídla Pána Všeho zla. Nechala jsem svůj váček přenést k obrazu babi Blackové a hlavně mému milovanému Rikovi. Znovu jsem si nasadila kapuci a zamířila jsem do hlavního sálu. Přede mnou se s prásknutím rozrazily dveře, a to aniž bych se jich dotkla. „Dal si mi své slovo!“ Zavrčela jsem podrážděně. „Ty jsi porušil naši dohodu. A proto se vracím zpět ke své rodině, sbohem.“ Otočila jsem se na podpatku. „Luciusi! Tvrdil jsi, že zůstane na mé straně!“ Rozeřval se Pán zla, za mnou se zavřely kované dveře, došla jsem až do přemisťovací místnosti. Tam odtud jsem se přemístila do sídla rodu Malfoyů. Jediným mávnutím jsem odstěhovala svoje věci. Jediné, co tu zbylo, byla postel a zrcadlo. Přistoupila jsem k zrcadlu „Miláčku, vrať se domů.“ „Za chvíli, zlato, jen ustup.“ Alrik opravdu ustoupil. Začala jsem se soustředit, pak zrcadlo prasklo a modře zazářilo.


Nyní jsem už viděla pouze svůj odraz. Jednoduchým „Reparo“ jsem opravila zrcadlo a odešla z domu, kde jsem strávila 14 let svého života. Přemístila jsem se. Zbytek letních prázdnin a začátek školního roku jsem prožila v klidu a pohodě na hradě svého manžela v jiném světě. Ovšem Denní věštec (noviny) mě informoval o dění v kouzelnickém světě. Denní věštec napadal tvrzení Albuse Brumbála, muže se kterým jsem se seznámila, když jsem si k sobě do úschovy brala ´Srdce Midianu´ a chlapce jménem H. J. Potter, že se Pán zla vrátil. To mě sice namíchlo, ale řekla jsem si, že to ministerstvu musí docvaknout, ale ono nic! Dva měsíce! A stále nic. Jediné do čeho se dokázal Kornelius Popletal, momentální ministr kouzel, plést, byla škola čar a kouzel, do které doslal svou náměstkyni jako profesorku Obrany Proti černé magii. Právě hledím na poměrně velký titulek.


Dolores Umbridgeová vrchní vyšetřovatelka


No to mi dokázalo krev přímo uvařit. Ale titulek kousek vedle mě dokázal zase zchladit.


Sirius Black spatřen v Irsku


Sirius Black? Strejda? Přečetla jsem si článek.


Sirius Black nejvěrnější smrtijed Toho-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit…


„Miláčku, musím se vrátit.“ „Dobře, ale doraz večer na ten banket.“ Prosil a udělal své psí oči. „Neboj, dorazím brzy.“ Vzala jsem si housku a šla jsem se převléct. ´Jak dokázat strýčkovu nevinu? ´ Vrtalo mi hlavou… ´PETR! ´ Napadlo mě.


Přemístila jsem se do sídla Pána všeho zla. V přemisťovací místnosti nikdo nebyl. Naštěstí! Zneviditelnila jsem se, za pomoci takového malého šikovného kouzlíčka. Toto místo, tento hrad přímo přetékal magií. Lehounce jsem se dotkla stěny. ´Najdi mi Petra Pettigrewa.´ Poprosila jsem šeptem. Kameny se začaly hýbat. Přede mnou se otevřel otvor ve stěně. Vlezla jsem dovnitř. Kameny mě zazdily. Pak jsem měla pocit, jakoby se vše okolo mě hýbalo. Studené kvádry mě propustily do neosvětleného pokoje, do Petrova pokoje. Je sice pravda, že bylo asi 8 hodin, ale i přes to jsem nemohla uvěřit, že Petříček ještě spí.


Připadala jsem si sice jako mrcha, ale stejně jsem ho ještě omráčila a proměnila ho do jeho zvěromágské podoby. Zavřela jsem ho do poměrně malé klece, kterou jsem ještě zabezpečila kouzlem. Stěna mě dopravila zpět. Za odměnu ode mě dostala takové malé slunce, aby měla z čeho čerpat energii. Byla to vlastně jen koule energie. Vše šlo hladce, v přemisťovací místnosti nikdo nebyl, co by tam taky dělal takhle brzy. Přemístila jsem se na ministerstvo kouzel.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one