Přezdívka:Isabela nebo Laysa
Věk:--
Bydliště:ČeskáRepublika:-)
Co bych o sobě řekla?Jsem normalní občas praštená holka.Blázen do povídek,příběhu,knih,pohádek,bájí atd.
Povaha:Milá,chytrá,arogantní,výbušná,tvrdohlavá.
Temperament:Melancholik
Stojím si za svým názorem,optimistická a jsem introvert.
Postava:šťíhlá až hubená
Vlasy:Hnědé
Oči:Hnědé
Brýle:Nosím stále
Kniha:Harry Potter,Pátračka Gilda,Krotitelka Dráčku
Hudba:The Pussycat Dolls,Lady GaGa,P!nk
Film:Underworld,Harry Potter,Van Helsing,Constainte
Barva:Černá,modrá,červená
Žánr hudby:pop,rock,metal
Žánr filmů:Horor,Akční,Dobrodružné,Fantasy
Email:laysa@email.cz
Icq:577-618-344
Skype:nemám
Klidně se ptejte a já vám budu odpovídat.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Jes abys žil,nejes abys jedl...

 
 

11.Kapitola

Vytvořeno 17.11.2009 07:55:26 | Poslední změna 17.11.2009 07:56:08
11. kapitola – Tak to je teda překvápko !


Harry se tedy vydal naproti Ginny, které končila hodina Bylinkářství. Stihl to jen tak tak. Sotva došel ke skleníku, začali studenti vycházet. Ginny se znuděně loudala ven, zřejmě po velice zajímavé hodině. Jakmile, ale uviděla Harryho, hned se usmála a rozeběhla se k němu.


„Víš, že máš neskonalý štěstí, že nemáš bylinkářství?“ztěžovala si s kyselým obličejem.


„To víš, já jsem tě varoval,“smál se Harry.


„Jo, abych nezapomněl, táta vzkazuje, že máme večer přijít do Remova kabinetu. Prý na mě čeká nějaké překvapení. To by mě zajímalo co to může být,“dumal nad tím Harry.


„Uvidíme večer, určitě to nebude nic špatného,“usmála se Ginny.


„Máš teď něco v plánu?“zeptala se.


„Oběd a pak musím napsat tvému tátovi. Nechtěla by si mi s tím trochu pomoct?“prosil Harry naléhavě.


„To nejde, Harry. Vsadím se, že to zvládneš skvěle,“snažila se ho povzbudit Ginny.


Vešli do Velké síně a usadili se vedle Mii a Johna.


„Tak co, jak bylo s otcem? Dostal si vynadáno za to, že umíš něco co ostatní ne?“zasmál se John.


„Vtipné. Ale vlastně jo. Prý jsem mu to měl říct,“napodobil Harry Jamesův hlas.


„Johne, nechtěl by si se mnou dneska večer jít za mým tátou? Půjde i Ginny, Ron a Mia a můžeš vzít sebou Sofii,“nabídl mu Harry.


„Jasně, moc rád,“usmál se John.


Harry mu ale neřekl, že tam bude i Remus. Doufal, že si ty dva konečně pořádně promluví. Vždyť to jsou otec se synem s oni se místo toho navzájem ignorují. Nechápal to. On sám byl šťastný, že otce má.


Po obědě Harry zamířil do knihovny.


„Hej, kam tak rychle míříš?“zavolal na něj Ron.


„Musím napsat jeden dopis a potřebuju na to klid,“zavolal nazpátek Harry.


„Jo, tak to jo. A netvař se jakoby si šel psát Pánovi Zla. Vždyť budeš psát jen mému otci,“zasmál se Ron.


„Momentálně nemám na vtipy náladu a věř mi, že kdybych psal Voldemortovi, tak bych aspoň věděl co mu mám napsat a nic lichotivého by to nebylo,“řekl Harry s úšklebkem a zmizel za dveřmi Velké síně.


Knihovna byla skoro prázdná. Vybral si jeden stůl úplně v rohu, sedl si do pohodlného křesla a díval se na prázdný pergamen.

Přemýšlel jak začít.


Arture

Napsal a hned to zase škrtl. Přece mu teď nebude tykat.


Drahý pane Weasley

To je zas moc přehnaný. Poté se rozhodl, že prostě napíše.


Pane Weasley,

Chtěl bych vás jako přítel vaší dcery požádat o schůzku. Jsem toho názoru, že bych s vámi měl projednat pokročení mého vztahu s vaší dcerou. Pokud možno, bych byl co nejdříve rád za odpověď. Čas nechám na vás.

S úctou
Harry James Potter


Když to dopsal a celé znovu přečetl, přišlo mu to jakoby to spíše psal Loghart než on, takže to zmuchlal a začal znovu.


Pane Weasley,

Jistě jste se dozvěděl, že chodím s vaší dcerou. Doufám, že mě znáte natolik dobře, že víte, že bych vaší dceři nikdy neublížil. Naskytla se tu ale situace, kterou s vámi nutně potřebuju probrat a proto bych vás rád pozval s vaší ženou na večeři. Byl bych moc rád, kdybyste mi v co nejbližší době napsali kdy by vám to vyhovovalo.

S úctou
Harry


To už znělo líp, takže dopis zapečetil a vydal se do sovince, aby ho mohl po Hedvice poslat.


„Je to důležité Hedviko, hlavně ho neztrať,“kázal své sově než jí pustil s dopisem ven.


Hedvika ho klovla jakoby říkala, jak si dovoluje myslet, že by ztratila jediný dopis.


Zbytek dne probíhal jak ve zpomalené filmu. Harry se nemohl dočkat večera.


„Jsi jak malej kluk, kterej má dostat vytouženou hračku,“napomenula ho už po chvíli Mia, když se kvůli němu nemohla soustředit na výklad profesorky McGonagallové.


„Promiň Mio, jsem prostě zvědavý a navíc si pořád nemůžu zvyknout na tu myšlenku, že mám tátu,“zašeptal Harry.


„Pana Pottere,“přerušila ho Minerva. „Věřím, že jste velice šťastný, že je váš otec zpět, ale to neznamená, že nebudete na mých hodinách dávat pozor. Rozuměl jste mi?“zeptala se ho hraně výhružně, ale v očích měla šťastné hvězdičky.


I ona byla ráda, že to všechno skončilo. Válka, zabíjení a přála Harrymu, ale měl konečně rodinu. Zasloužil si jí ze všech nejvíc.


„Jistě paní profesorko,“řekl Harry a po zbytek hodiny už radši dával pozor.


Večer se rychle převlékl do kalhot, černého trička a tmavě šedého saka a vydal se s Ronem, Johnem, Miou, Sofií a Ginny k Removi kabinetu. Když se před ním zastavili, John znejistěl.


„Nemůžete se pořád ignorovat,“řekl Harry, když ti zpozoroval.


„Já vím, ale myslím, že to tak snadno nepůjde,“namítl John.


„Věř mi. Remus je nejrozumnější člověk, kterého znám. Jenom mu dej šanci a uvidíš, že je i skvělý táta,“pousmál se Harry.


John přikývl. Harry zaklepal a vešel.


„Harry?“slyšel z vedlejší místnosti Siria. „Jsme tady, pojďte za námi.“


Vydali se tedy do vedlejší místnosti. Harry se na prahu zarazil a zřejmě by tam zůstal stát dál, kdyby ho ostatní nešoupli dopředu, aby viděli co ho tak dostalo.

Před nimi seděli na sedačce Sirius, Remus, James a vedle něj krásná zrzka se smaragdovýma očima a úsměvem od ucha k uchu.


„Mami?“zašeptal Harry.


„Ano zlatíčko,“mrkla Lily, když jí po tváři stekla první slza.


Harry na nic nečekal a běžel jí obejmout.


„To snad ani není možné,“zašeptal Harry. „Jak,“nechápal.


„Všechno ti s tátou vysvětlíme,“slíbila Lily.


Harry si šťastně sedl vedle své matky a čekal co z táty vypadne.


„Od té doby co nás zabil Voldemort,“začal James. „Jsme hledali s tvou mámou všemožné rituály a kouzla, která by nás mohla dostat zpět. Věděli jsme, že to nebudeš mít jednoduché, tak jsme ti chtěli pomoct. Konečně jsem po letech ten rituál našel a rozhodli jsme se, že ho vyzkoušíme. Hned jak jsme to udělali, objevili jsme se tady v Bradavicích. Brumbál tomu nemohl uvěřit. Myslel si, že jsme nějací přestrojení smrtijedi, ale brzy poznal, že to tak není,“řekl James.


“Rituál?“zajímalo Harryho.


James přikývl.


„Z bílé magie, zřejmě,“uvažoval Harry nahlas.


„Pende Alicas. Rituál návratu milovaných duší,“došlo Harrymu a překvapeně se na ně podíval.


James a Lily vykulily oči.


„Kde si se o něm dozvěděl? Ani Brumbál ho neznal, když jsme se o něm zmínili,“nechápal James.


„Hodně jsem cestoval a byl jsem taky v mnoha knihovnách. V Alexandrijské knihovně, která má být podle mudlů zničená, jsem narazil na knihu Rituály světla. Zaujala mě, tak jsem si jí přečetl,“řekl jakoby nic.


„Říkala jsem ti, že je po mně,“řekla pyšně Lily. „Ty si nikdy nepřečetl knihu, mimo té o famfrpálu.“


Harry se zasmál.


„To já taky ne. Začal jsem číst až, když jsem šel hledat viteály. Zjistil jsem, že je dobré mít hodně informací, které ti můžou pomoci přežít. Ale pokud vím, tak je ta kniha jen jedna a nemá kopii,“řekl Harry.


„To ano, ale na tom místě kde jsme byli my jsou kopie od všeho,“řekla s úsměvem Lily.


„Skutečně jste mi tak moc věřili?“řekl Harry dojatě.


„Nikdy jsme o tobě nepochybovali,“ujistila ho Lily.


„Nějak se v tom začínám ztrácet,“řekl Sirius. „Mohli byste mi říct o čem tady mluvíte?“


„Vy jste jim to neřekli?“otočil se Harry k rodičům.


„Nějak jsme se k tomu ještě nedostali,“přiznal James.


„Rituál Pende alicas není těžký na přípravu ani provedení, ale má jeden zádrhel,“řekl Harry. „Ti, co se skrze něj chtějí vrátit do světa živých, musí věřit, že je na světě někdo kdo je miluje natolik, že by za ně klidně obětoval život. Pokud někdo takový je, rituál funguje. Pokud vím, tak se ale tento rituál nepoužívá už stovky let, právě kvůli tomu, že většinou neměl žádný účinek,“dořekl Harry.


„Páni, takže vy jste vsadili na to, že vás někdo natolik miluje,“řekl John.


„Nevsadili jsme jen tak na nikoho. Vsadili jsme na Harryho,“řekl James s úsměvem.


„Víš, že by z tebe byl skvělý profesor?“řekl najednou Remus. „Dokážeš něco složitého vysvětlit tak, aby to všichni pochopili.“


„Já jsem mu to říkala taky,“přidala se Mia.


„To je sice možný, ale mě Brumbálova armáda naprosto stačila,“řekl Harry.


„Náhodou si byl skvělej a neříkej, že tě to nebavilo,“řekla Ginny a posadila se k němu na klín.


„To neříkám, někdy to byla docela sranda a hlavně mě bavilo štvát tu nehoráznou krá...“


„Harry,“napomenula ho Lily.


„Promiň mami, ale jinak se ta ženská, nebo co to je, nazvat nedá,“namítl Harry.


„A co takhle znovu založit BA?“napadlo Rona.


„Myslím, že už to nemá cenu. Válka skončila a máme doufám schopné učitele, nebo ne?“mrkl na Jamese, Siria a Rema Harry.


„To si piš,“zašklebil se Sirius.


„Jen jsme si tak říkali jestli nám nechcete za zády vytvořit nové Poberty,“řekl Sirius pobaveně.


„Přece mě znáš, tati,“řekla Sofie.


„No právě proto,“řekl Sirius.


Načeš se všichni zasmáli.


„No a co vy dva?“otočila se Lily na Harryho a Ginny.


„Co by, pozval jsem Weasleyovi na večeři a tak nějak se jim pokusím říct, že se budeme s Ginny brát,“řekl Harry.


„Říkala jsem ti, že to zvládneš i beze mě,“políbila ho Ginny.


Sirius si všiml jak se zatvářila jeho dcera a rozhodl se, že si s ní musí promluvit. Netušil, že Remus myslí na to samé a sleduje Johna, který se snaží tvářit, že je vše úplně v pořádku.

Povídali si ještě dlouho a když už se chystali k odchodu, Remus zavolal na Johna.


„Johne, mohl by si tu ještě chvíli zůstat?“zeptal se.


„Zítra mám vyučování, měl bych jít, abych zítra ráno vstal,“snažil se z toho vykroutit John.


„Bude to jen na chvilku,“řekl Remus.


John to tedy musel vzdát a šel si sednout vedle svého otce.


„Johne,“začal Remus. „Víš, i když jsem pro tvé bezpečí nechtěl, aby si nastoupil do Bradavic, jsem rád, že si mě neposlechl. Byl jsme sobecký. Vím, že potřebuješ přátele. Úplně jsem zapomněl jaký jsem byl já v tvém věku. Promiň,“řekl smutně Remus.


Johna to hrozně překvapilo, takže jen přikývl.


„Jsem tvůj táta podle jména, ale chci, aby si to i cítil. Myslíš, že bychom to spolu mohli zkusit od začátku?“zeptal se Remus.



„Jasně tati,“usmál se John a objal ho.


„Jsi skvělej táta víš, akorát mi občas mrzelo, že mi nevěříš,“řekl John.


„Vždycky jsem ti věřil. Jen jsem nevěřil sám sobě,“přiznal Remus.


„Harry měl pravdu,“zasmál se John.


„Opravdu? A s čím měl pravdu?“zajímalo Remuse.


„S tím, že bych ti měl dát druhou šanci a že teprve potom poznám jak skvělého tátu mám,“usmál se John.


„Opravdu to řekl?“pousmál se Remus.


„Jo, myslím, že tě má hodně rád,“přiznal John.


„Já jeho taky. Je to jako by byl můj druhý syn,“řekl Remus s úsměvem.


„Ale povahově si jako moje dvojče ty,“prohrábl Johnovi vlasy.


„Někdy si myslím že tě zná Harry mnohem víc než já,“řekl smutně John.


„To není pravda, jen mě zná z trochu jiného úhlu než ty. Když se dozvěděl, že jsem vlkodlak, nepřišlo mu to jako něco co by mu stálo v cestě mi důvěřovat. Věřil mé vůli a to mu nikdy nezapomenu. Je jako jeho máma Lily, když jsme ještě studovali v Bradavicích. Je to skvělý kluk. Drže se ho, protože přátelství, která naleznete v Bradavicích jsou na celý život. To mi věř,“řekl Remus.


„Jo, já vím. Všichni tady jsou skvělý. Hlavně Harry, Mia a Ron. Ginny je taky fajn, ale moc jí ještě neznám. Moc jsme toho spolu nenamluvili. Většinou někam s Harrym zmizí,“ušklíbl se John.


„A co Sofie? Viděl jsem, že si spolu hodně rozumíte,“mrkl na něj Remus.


„Jsme jen hodně dobří přátelé. To je všechno,“usmál se John.


„Koukal jsme se na tvoje hodiny. Tak ty chceš dělat profesora?“zeptal se Remus.


„Když to Harry slyšel, dostal záchvat smíchu. Prý jsem se dost potatil. Nevěděl jsem, že jsi tu už učil,“řekl John.


„Bylo to jen krátce, ale byla to docela dobrá zkušenost. Doufám jen, že máš připravený dost dobrá nervy.“


Jakmile si k sobě Remus pozval Johna, vydal se Sirius na chodbu kde odchytil svojí dceru.


„Musíme si promluvit,“řekl jen a zavedl jí k sobě do kabinetu.


„Co se děje tati?“nechápala Sofie.


„Mám na tebe pár otázek a rád bych na ně slyšel pravdivé dopovědi,“řekl překvapivě vážně Sirius.


„Co jsem udělala, že jsi tak vážný?“zkusila zavtipkovat Sofie, ale se Siriem to nehlo.


„Slyšel jsem o tom incidentu během hodiny obrany proti černé magii. Proč si se nechala schválně zasáhnout tím matoucím kouzlem? Nesnaž se mi namluvit, že si neměla svůj den,“varoval jí Sirius.


„Chtěla jsem, aby si Harry myslel, že jsme naprostá tupec na obranu,“řekla popravdě.


„Proč proboha?“zeptal se nechápavě Sirius, ale pak mu to docvaklo.


„Tobě se Harry líbí, že jo?“zeptal se ještě jednou.


„Jo,“vykřikla Sofie a zvedla se z křesla. „Co je na tom tak špatnýho. Chtěla jsem, aby si Harry myslel, že mi obrana nejde a nabídl mi doučování.“


„A jak znám Harryho, tak ti ho skutečně nabídl. Došlo ti jaká to byla pitomost? Já, Remus i Harry jsme se o tebe báli, když si tam zkolabovala,“vytýkal jí Sirius.


„To sem nechtěla ,“řekla potichu Sofie.


„Sofi,“povzdechl si Sirius.


„Tohle dělat nemůžeš. Harry je šťastně zasnoubený. Nemůžeš mu to překazit. Ví vůbec co všechno zažil? On si zaslouží mít konečně klid,“snažil se jí domluvit Sirius.


„A proč má mít klid zrovna s ní?"naštvala se Sofie.


„Jen ho využívá, protože je slavný. Kdo ví jestli ho má vůbec ráda,“namítala Sofie.


„Tak dost,“přerušil jí Sirius. „Ginny je skvělá holka a Harryho miluje.“


„Ne tak jako já. Ničí mě, když vidím jak jí líbá, jak se s ní směje a plánuje svatbu,“řekla zničeně Sofie a po tváři jí tekly slzy.


Sirius jí objal.


„Já vím, ale ty to zvládneš. Najdeš si nikoho jiného, který tě bude milovat,“řekl jí.

„Nechci nikoho jiného,“odtáhla se od něj Sofie.


„Dokážu vám všem, že ho nemiluje,“řekla rozhodně Sofie a odešla z kabinetu.


„Tak to bude ještě zajímavý,“povzdechl si nahlas Sirius.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one