Přezdívka:Isabela nebo Laysa
Věk:--
Bydliště:ČeskáRepublika:-)
Co bych o sobě řekla?Jsem normalní občas praštená holka.Blázen do povídek,příběhu,knih,pohádek,bájí atd.
Povaha:Milá,chytrá,arogantní,výbušná,tvrdohlavá.
Temperament:Melancholik
Stojím si za svým názorem,optimistická a jsem introvert.
Postava:šťíhlá až hubená
Vlasy:Hnědé
Oči:Hnědé
Brýle:Nosím stále
Kniha:Harry Potter,Pátračka Gilda,Krotitelka Dráčku
Hudba:The Pussycat Dolls,Lady GaGa,P!nk
Film:Underworld,Harry Potter,Van Helsing,Constainte
Barva:Černá,modrá,červená
Žánr hudby:pop,rock,metal
Žánr filmů:Horor,Akční,Dobrodružné,Fantasy
Email:laysa@email.cz
Icq:577-618-344
Skype:nemám
Klidně se ptejte a já vám budu odpovídat.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Jes abys žil,nejes abys jedl...

 
 

8.Kapitola

Vytvořeno 17.11.2009 07:37:57 | Poslední změna 17.11.2009 07:39:04
Ocitl se na nějaké louce a obklopovala ho mlha, nebylo vidět nic než mlhu a trávu pod jeho nohama. „Chtěl jste důkazy, tady jsou.“ Kassandra stála vedle něj. „K-Kde to jsme?“ „To je v pořádku, když dovolíte, Popletale, představím Vám pár lidí.“ Blacková zavřela oči a v duchu přivolala Jamese, Lily i Reguluse. Když otevřela oči tak z mlhy přicházely tři postavy. Když byli tak blízko, aby Popletal viděl jejich rysy, nic nechápal. Blacková udělala jemné pukrle. „Pane ministře, manželé Potterovi a Regulus Arthur Black, můj bratr.“ Kornelius jim pokynul a praštil s sebou do vyčarovaného křesla. „Pane Pottere, chtěli bychom znát pravdu, když jste ještě žil, kdo byl strážcem Vašeho tajemství?“ James se naklonil k Popletalovi a řekl. „Vám věřím, ale co ona je důvěry-hodná?“ Kornelius zašilhal po Blackový a přikývl. James hrál svou roli dobře a věrohodně. „Jeden z mých nejlepších přátel.“ Odpověděl James. „Smím znát jméno muže, který Vás zradil?“ Dotazovala se dál Kassandra. Lily položila svému muži ruku na rameno. Pak se podívala dívce do očí a odpověděla „Petr.“ „Děkuji, že jste vyslyšeli mé volání.“ Pronesla na konec. „Postarej se o rodinu, sestřičko.“ Všichni vstali. Duchové se rozplynuli. A ministr s Blackovou se navrátili zpět do svého světa.
XXX
Stále se drželi za ruce. „Tohle mi stačí.“ Řekl Popletal a pustil krásku. Obrátil se k odchodu, ale ve dveřích se ještě otočil. „Až budete mít příště nějaké návrhy, slečno Blacková, přijďte si o nich promluvit.“ Pak odešel. „Gratuluji, pane profesore, jsou Vaši.“ Stiskla Kyngslimu ruku a vyšla z učebny. Už byla u hradní brány, když si uvědomila, že na něco zapomněla. „Třicet bodu pro Nebelvír, 20 slečna Grangerová za skvělou organizaci třídy v době nepřítomnosti profesora a 10 bodů pan Nevil Longbotom za perfektní seslání kouzla ve stavu sugesce.“ Její slova slyšel jen Harry, Nevil a Hermiona. Na počítedle se připočetly body a Blacková vyšla z hradu. „Slečno.“ Pronásledoval ji stříbrovous, otočila se k němu čelem. „Jsem Albus Brumbál, ředitel této školy, mohla byste mě doprovodit do kanceláře, chtěl bych si s Vámi promluvit.“
Kráska následova Brumbála, až do jeho kanceláře. „Prosím posaďte se, slečno, slečno, promiňte, zapomněl jsem Vaše jméno.“ „Nezapomněl, nepředstavila jsem se.“ S těmi to slovy se kráska posadila. Brumbál se taktéž posadil za stůl a vyzývavě ji pozoroval. Kráska mu jeho pohled opětovala. Měřili se snad 10 minut... Jediné, co bylo slyšet, bylo ticho. … I špendlík by byl slyšet, kdyby jej někdo upustil na podlahu... Oba byli velmi tvrdohlaví.
Ozvalo se zaklepání. Ředitel pozval příchozího milým „Dále.“ do pracovny, vešla prof. Trelowneyová. „Albusi.“ Profesorka se při pohledu na krásku zarazila. „Ano, Sibylo?“ Usmála se na krásku. „Ještě stále hodláš zrealizovat ten svůj šilený plán?“ Kráska se usmála „Ano.“ „Smím se optat, co tu řešíte, Albusi,“ Ptala se Trelowneyová Brumbála. Ředitel vyzval pohledem krásku, aby odpověděla. Chtěl by znát mé pravé jméno.“ „Albusi, vy jste se zbláznil.“ Začala mu spílat Trelowneyová. „Sibylo, počkej.“ Otočila se na ředitele. „Jsem N. E. W. Blacková.“ „To ale není možné.“ Pronesl prostě Brumbál. „Proč, by to nebylo možné, když nic není nemožné.“
Brumbál vstal a přešel ke knihovničce. Odtamtud vytáhl nějakou knihu. „Víte, co to je, slečno?“ „Kniha, pane profesore.“ „Samozřejmě.“ Pousmál se. „Slečno, mohla byste mi najít rodokmen Vašeho rodu?“ „Ale jistě.“ Usmála se. Našla si písmeno B a pak vyhledala starobylý rod Blacků. Otevřenou knihu podala řediteli a ukázal na jméno rodiny, které vévodilo stránce. Brumbál se podíval na konec rodokmenu a nalezl tam 3 poslední potomky rodu Blacků, ale dva z nich už byli mrtví, a to Regulus Arthur a “Nikdo“ Opravdu bylo...
v rodokmenu bylo napsáno “Nidko Eleanor Walpurgie“, ale zemřela ve dvou letech a na víc, vyla narozena ve stejný den, jako Harry, jen o rok dříve. „Slečno, je ohavné vydávat se za mrtvou.“ „Albusi,“ Zasáhla profesorka jasnovidectví. „slečna Blacková mluví pravdu.“ „Co..., cože jsi to říkala, Sibylo?“ „
Kráska odešla k jezeru. Bloumala po školních pozemních. V myšlenkách byla stále se svým bratrem. Harry nyní s nebelvírskými a zmiozelskými stál před učebnou lektvarů ve sklepení. Viděla to, co viděl on. Profesor právě otevřel učebnu a v pouštěl studenty dovnitř, Nevil vedle Harryho se rozklepal. „Harry, sedni si vedle Nevila.“ Poprosila jej v duchu. Bráška splnil její přání, i když nechápal proč. „Dnes ve dvojicích uvaříte tyto lektvary.“ Na tabuli se objevily názvy 4 driáků, ale víc nic. Žádný poslup. Teď by nejraději seděl s Hermionou. „Strč trochu do Nevila, ať ti věnuje pozornost, pomůžu Vám s těmi driáky.“ Harry zaklepal Nevilovi na rameno a ten se kněmu s vyděšeným pohledem otočil. „Pane Longbotome, pomohu Vám a panu Potterovi uvařit ty lektvary.“ Zazněla Nevilovi v hlavě slova krásky. Harry se na něj usmál. „Slyšel jsi ji?“ Zeptal se celkem zbytečně . Nevil příkývl. „Není nutné se čehokoli obávat, pane Longbotome, nebudu se dívat na žádnou z vašich vzpomínek, pouze Vám budu radit při výrobě lektvarů.“ Nevil přikyvoval.
„Tedy, Lávový lektvar, Kostirost, Oční elixír a Doušek živé smrti.“ Četla kráska Harryho očima názvy lektvarů z tabule. „Začneme douškem živé smrti a očním elixírem. Pane Pottere, napiště si.“ Harry vzal pergamen a sepsal asi 10 ingrediencí mezi nimi hadí oči, osten dikobraza, pelyněk, pýr, araknidí jed,... atd. Nevil se díval se zájmem na pergamen a šeptal to, co kráska řekla. Aby Snape nic nepoznal. Harry šel do skříně pro přísady a Nevil dal vařit vodu do dvou kotlíků. Harry přinášel různé přísady a Nevil se dal do jejich krájení a rozdělování do jakého kotlíku, která přísada patří. Přísady přidávali podle jejích rad a míchali lektvary přesně tak, jak jim řekla.
První hodinu už měli za sebou. Nevil odstavil oční elixír z ohně a vhodil do něj poslední přísadu. Pak přešel k Harrymu, který vařil jen o trochu složitější lektvar. Nyní přišla krytická fáze tohoto ďábelského jedu. Nevil začal míchat lektvar ve stále stejném rytmu. Harry přesně podle krásčiných pokynů vházel ještěrčí ledvinky. Poslední přísadu. Nevil plynule ve stále stejných kruzích, začal pomalu vytahovat měchačku z kotlíku. Harry připravený se dvěma šupinami salamandra vyčkával. Ve stejném okamžiku, se staly dvě věci, Nevil vyndal měchčku a Harry do středu lektvaru a také víru, který se tam mícháním vytvořil, vhodil obě šupiny. Pak vypnuli oheň.Nyní už je čekal jen kostirost a lávový lektvar.
V jednom kotlíku připravili základ, který byl u obou kotlíků stejný, pak odlili polovinu do prázdného kotlíku. Oba si od svého lektvaru přidali další přísady. Harry přistoupil k Nevilovi, aby se podíval, jak mu to pod vedením jeho sestry jde. Když se vrátil, tak jeho lektvar pěnil, což bylo naprosto špatně. „Pane Pottere, co to tam provádíte?“ Zazněl pár metrů od něj ledový hlas Severuse Snapea. „Harry, právě teď je čas jednat!“ Potter naprosto přestal vnímat profesora, který na něj právě něco řval a krájel a drtil různé přísady, které také hned házel do kotlíku, po páté přísadě pěna zmizela. Snape to ovšem nepostřehl, soustředil se na Harryho.
Nyní už Potter slyšel, že na něj profesor kříčí a ptá se. ´Co si sakra myslí, že dělá.´ „Na to se dá tak akorát odpovědět, že vaříme lektvar, který zadal, ale to mu neříkej, zuřil by. Tak jen skloň hlavu a hoď do kotlíku ten lávovej kámen.“ Dala mu sestřička neocenitelnou radu. Tak Harry učinil. Pak odstoupil od kotlíkuk. Lektvar byl hotov. Profesor postřehl, že Potter odstoupil od lektvaru a tak se podíval na něj. Ten lávový lektvar byl perfektní! „Odebírám nebelvíru 20 bodů za tu Vaši eskapádu, pane Pottere.“
Profesor šel kontrolovat další kotlíky. Harry přistoupil k Nevilovu kotlíku, i kostirost byl hotový. Od každého lektvaru odlili 4 flakónky. Jeden od každého si připravili k odevzdání na lavici a zbylé uschovali do zásoby pro sestřičku. Zbylý lektvar odstranili, vyčistili kotlíky a posadili se na místo. Asi minutu na to se ozval ledový hlas. „Máte posledních 10 minut, ti z vás, kteří jsou hotovi mi mohou začít odevzdávat své výtvory.“ Nevil vstal vzal 4 flakónky a statečně šel ke katedře. Ovšem byl tak nervózní, že si nevšiml nastavené nohy jeho spolužáka Malfoye. Nevil zakopl. Lektvary se roztříštily o podlahu. Snape pohlédl na Nevila a Harryho a sladkým hlasem pronesl. „Máte ještě 9 minut, mi své výtvory odevzdat.“ V hlavě se jim ozvala Blacková. „Chcete ode mě rychlokurz z lektvarů? To bysme ty lektvary stihli, no ale nebudu vás zbytečně stresovat. Harry odevzdej po flakónku ze zásob, které si pro mě uschoval.“ Harry vyčkával až do poslední chvíle. Odevzadl lektvary a odkráčel ze třídy. Nyní byl oběd. Harry měl až do večera volno, protože měli dnes výjimečně astronomii.
XXX
Říkala, že jsem již 14 a půl roku mrtvá.“ Pronesla kráska poslední větu, obrátila se na podpadku a s prásknutím dveří opustila ředitelnu. „No skvěle, Albusi, teď si to teda vymňouk.“ Bylo ještě slyšet profesorku.
 
Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one